Známkové územia a teritoriálna filatelia:
Pošty Bucharského emirátu

Článok z oblasti známkových území Ruska venovaný poštám Bucharského emirátu

POŠTY BUCHARSKÉHO EMIRÁTU

Podrobnější mapa z roku 1912 (Johnston) (www.davidrumsey.com)

Krátká Historie

Bucharský emirát existoval od roku 1785. Díky výrazné expanzi imperiálního Ruska v 19. století došlo postupně ke ztrátě jeho území.

Původní státní útvary ve Střední Asii nedokázaly dlouho odolávat okupantům a jejich země se postupně staly součástí Ruska, nebo z nich vznikly vazalské státy. Je to přehledně zobrazeno na následující mapě:

Území zabraná Rusy v 19. století (www.russia-talk.com)

V roce 1868 po prohrané válce s Ruskem ztratil Bucharský emirát část svého území. Samarkand se tak stal ruským městem. Poté se od roku 1873 zbývající část emirátu stala ruským protektorátem.

Poštovní provoz

Nyní pár slov k poštovnímu provozu. Zdrojem následujících informací se mi stala Tchilinghirianova monografie [1]. Datum otevření prvního poštovního úřadu v Buchaře není přesně znám. Má se za to, že to bylo okolo roku 1880. Nejstarší známý doklad je z roku 1882 ze Sarai. V té době byla poštovní služba svěřena podnikavým obchodníkům, kteří zajišťovali obousměrný transport zásilek mezi Bucharou a nejbližšími ruskými městy. Odtud už zásilky putovaly ruskými poštovními trasami. Později vznikl oficiální ruský telegrafní úřad ve městě Buchara, a to ještě před dostavbou železnice. Trať zde stavělo carské impérium pro potřeby komerčního i vojenského využití nově kontrolované oblasti. Během stavby Transkaspické (středoasijské) železnice (Čardžev – Samarkand) budovali rusové na vlakových stanicích poštovní a telegrafní úřady. Tak došlo k postupnému útlumu prvních privátních poštovních služeb. Pro města mimo páteřní železniční spojení (na jihu emirátu) zorganizovala ruská pošta kurýrní koňskou poštu spojující Samarkand a Termez a zahrnující odbočky k větším sídlům (s ruskými občany) po cestě. Na jihu emirátu byla navíc funkční lodní pošta na řece Amudarji, propojující Kerki, Kelif a Čardžev (kde bylo vlakové nádraží).

Pro frankování zásilek se na těchto ruských poštovních úřadech používaly výlučně ruské poštovní známky a to se stejnými poštovními tarify jako v Rusku. Pro označení zásilek se používala kruhová razítka s datumovkou a textem pouze v ruštině. Nová razítka pro stejný úřad byla „číslována“ písmeny ruské abecedy.

Příklady ruských razítek pro p.ú. Stará Buchara.

Dle publikace Zahraniční poštovní úřady ruského impéria [1] bylo v roce 1914 známo na tomto území 26 stálých poštovních a telegrafních úřadů. Rovněž ve vlacích byly v činnosti vlakové poštovní úřady. A to jak na Transkaspické železnici, tak i na krátké úzkorozchodné trati mezi městy Kagan a Buchara.

Příklady razítek vlakové pošty.

Seznam stálých úřadů uvádím s ruskými názvy a dle ruského abecedního řazení. Pokud není uvedeno jinak, nacházejí se v Uzbekistánu. Jsou to:

• Buchara později (po vybudování Nové Buchary) Rusy přejmenována na Stará Buchara (Buxoro).

• Guzar (G‘uzor)

• Ziadin – v Samarkandském regionu

• Zirabulak (Zera-Bulak)

• Kagan (Kogon)

Nádraží Kagan (livejournal.com)

• Karakul (Qorako‘l)

• Karši (Qarshi)

• Katta – Kurgan (Katakurgan)

Dobová pohlednice nádraží Katta-Kurgan (rupoezd.ru)

• Kelif

• Kerki

• Karmana

• Kyzyltepa (Qiziltepa)

• Kuju-Mazar(Quyimozor) – osamocená železniční stanice, osada patrně zanikl

Aktuální pohled na rozpadající se osadu Kuju-Mazar (mapy.cz)

• Malik – železniční zastávka, dnes podobně osamocené místo

Zastávka Malik a nově budované sídlo (seznam.cz)

• Murgan

• Nová Buchara – poštovní úřad v rusy vybudované nové osadě v blízkosti města Kagan směrem ke „staré“ Buchaře. Pro vlakové spojení se používalo kaganské nádraží. Díky rozrůstající se zástavbě sousedí dnešní Buchara přímo s Kaganem.

• Sarai – v současnosti se město jmenuje Panj . Nachází se v Tádžikistánu a leží na stejnojmenné řece. Ta soutokem s řekou Vačchž vytváří Amudarju.

• Termez

• Farab (Farap,?????), Turkmenistán

Budova nádraží ve Farabu na počátku 20. století

• Hissar (Gissar, ?????, Chisar, Hisor), Tádžikistán
  V ruském řazení za „F“, protože azbuka nezná písmeno „H“ (stejný případ jako u Hodža-Dovlet)
  Pozn. Tento úřad není uveden v sumárním přehledovém seznamu v monografii (na str. 234), ale až v podrobných textech.

• Hodža-Dovlet (???????????)

• Čardžou (Čardžuj, Čardžev, Türkmenabat), Turkmenistán
  zřízeny dva poštovní úřady: město a železniční stanice

Čardžev – městská brána okolo 1890 (Wikipedie)

• Šahr-i-Sabzn (Šachrizabz)

Razítkováno 16. 12. 1917 (aukce H.R.Harmer, Lot 3947)

• Šerabad (Šhirabad)

• Jakatut (dnes v obci Xorsafed nebo též Kharisafed)

Během hledání jsem našel i krásnou historickou barevnou fotografii – nádraží ve vesnici Farab. Překvapilo mne, že skutečně pochází z počátku 20. století a nebyla dodatečně kolorována. Už v té době dokázal průkopník barevné fotografie a známý ruský fotograf Sergej Prokudin-Gorskij zachytit na desky a také následně reprodukovat (promítat) barvu. Byl velkým cestovatelem i popularizátorem a zachytil mnohé oblasti a způsob života v celé monarchii. Z Buchary je nejznámější jeho barevná fotografie emíra, kterou najdete často na stránkách o bucharské historii. Proto jsem si pro svůj článek vybral málo známou fotku minaretu Kaljan, a to jak v původní, tak i v retušované verzi.

 

Dnes už často zaniklý barevný svět Prokudina-Gorského najdete na webu knihovny amerického kongresu (která zakoupila jeho fotografické desky) nebo třeba na samoderzhavnaya.ru.

Po zeměpisno – historické pouti starou i novou Bucharou následuje ukázka několika poštovních dokladů. Nejprve korespondenční lístek z roku 1914.

Ruský KL dofrankovaný známkou 1 kop. Razítko Stará Buchara (1908)

Pro tento KL je zajímavá i jeho druhá strana. Zde nedokážu posoudit, zda není prezentována vzhůru nohama.

Ruský KL dofrankovaný známkou 1 kop. Razítko Stará Buchara (1908)

Druhý a třetí doklad jsou zaslány do Německa.

Pohlednice ze Staré Buchary frankována 4kop (1914)



Dopis z Nové Buchary do Německa (16. 1. 1914)

Rozhodně zajímavé je doporučené psaní z doby „původní“ Buchary. Prošlo poštou 23. 5. 1895.

Odesláno do Indie, transportní razítka (aukce H.R. Harmer, Lot 3948)

Na pohlednici z Nového Margelanu je 4kop známka razítkovaná v Čardžev, odeslaná do Prahy.

Datum razítka 6.2.1910 (aukce H.R. Harmer, Lot 3952)

Pro zajímavost jako poslední doklad uvádím dopis zaslaný z Indie do Staré Buchary. Dopis putoval po moři přes Oděsu.

Odchozí razítko Karimpur, Indie (1905)



Příchozí razítko Stará Buchara

Pro účely ruské diplomatické pošty v Buchaře se používalo speciální kruhové razítko se znakem ruské orlice a textem „ROSSIJSKOE POLITIČESKOE AGENTSTVO V BUCHARE“. Jeho použití je dokumentováno na ruských fiskálních známkách, určených pro konzulární zásilky.

Vyskytuje se velmi vzácně.  

Bucharský emirát zanikl během bouřlivého období ruské občanské války dne 8. 10. 1920, krátce po dobytí města a vytvoření loutkové Bucharské lidové sovětské republiky. Viz příspěvek o bucharském konzulátu.

________________________________________

Do období existence Bucharského emirátu spadá i výskyt záhadných „známek“ z roku 1886. Jsou známy tři stříhané známky s motivem brány mešity [2].

Nominály 11, 22 a 65 pul

Text na známkách je uveden neznámým orientálním písmem (podobným perskému písmu). Přesto se v lednu 1887 objevil v časopise Timbre-Poste článek jistého pána Rodeta, který „dokázal“ texty identifikovat. První řádek přeložil jako „poštovní dům“, třetí jako „Pul“ (=symbol měny) a spodní řádek jako „Buchara“. Květiny umístěné symetricky v horní části známkového obrazu odkazují pravděpodobně na ornamenty nad bránou medresy Mir-i Arab.

Medresa Mir-i Arab

Nominály jsou dány odlišnou barvou a jsou udávány v odvozené měnová jednotce nazvané Pul, reprezentované měděnými mincemi. Základní měnou byla v Buchaře stříbrná Tanga (anglicky Tenga). Ta byla z moci úřední (= protektorátní) už od roku 1890 plánovaně postupně nahrazována ruskou měnou. Díky chaotickému vývoji na počátku 20. století ale Tanga „přežila“ až do dob SSSR.

Dochované exempláře známek jsou známy pouze razítkované. Pro tento účel se používalo jednoduché obdélníkové razítko s orientálním písmem shodným s textem v dolní části známek. Každý exemplář známky je originál, zřejmě tedy nebyly tvořeny ze společné tiskové matrice, ale kusově manuálně tištěny. Tento fakt působí podezřele. Informace o tomto vydání vyvolaly bouřlivé dohady ve filatelistickém tisku tehdejší doby. Byť je známo i několik poštovních dokladů, tak se s vysokou pravděpodobností jedná o bogusy.

ČB fotografie tzv. Friedlovy obálky odeslané z Buchary (1886)

V pozadí jejich vzniku a publicity na trhu stojí filatelističtí byznysmeni, hlavně z tehdejší rakouské monarchie. Samozřejmě, pokud existuje něčeho (byť nejistého původu) na světě jen velmi omezené množství, tak to znamená pro některé sběratele výzvu – vlastnit „raritu“. Proto jsou i tyto málo vídané exempláře velmi vyhledávané a ceněné. Na tento fakt následně zareagovali jiní „byznysmeni“ a postupem času uvolnili na filatelistický trh několik variant padělků a dalších spekulativních vydání.

ČB reprodukce – ATALAYA

Kupříkladu motiv původní červené známky 1886, tentokráte s perforací. Technika, jakou byla vytištěna však poukazuje na mnohem pozdější původ. Pokud chcete mít ve sbírce tyto známky(?) prezentovány, postačí zakoupit i levné repliky, které jsem v letošním roce zahlédl na aukčních serverech. Nebo si je doma vytisknout sami.

Použite zdroje:

[1] S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad (The British society of Russiam philately, 1958)

[2] Wolfgang Baldus : The Classic Postage Stamps Of BOKHARA (Germany, 2011)

/2/ Wikipedie

/2/ Internetové aukce , fotoarchív autora a další …

Viac informácií o zbieraní známkových území Ruska nájdete na stránke Sekcia známkových zemí Ruska pri SČF.