Známkové územia a teritoriálna filatelia:
Pošty Chivského chanátu

Článok z oblasti známkových území Ruska venovaný poštám Chivského chanátu.

Po napsání článku o poštách v Bucharském emirátu jsem se rozhodl prozkoumat rovněž ruské poštovní úřady v Chivském chanátu.

Dopis z kolekce p. Mramornova

Dokladů z těch dob je méně, než šafránu a proto k prezentaci rád využiju fotografie z úžasné sbírky pana Mramornova. Vraťme se tedy do časů, kdy se poušť Aralkum ještě hrdě nazývala Aralským mořem.

Chivský chanát se původně rozkládal na historickém území mezi Kaspickým a Aralským mořem. Krajina je zde nehostinná, většinou pouštního charakteru. Lidé tak osídlili životadárné oblasti v okolí řek a pobřeží Aralského moře. Tato zúrodnili a rozšířili díky zavlažovacím kanálům.

V 19. století v chanátu stále vládnul středověk včetně obchodu s otroky, kteří byli získáváni nájezdy na sousední území a následně prodáváni na trzích v Chivě a v Buchaře. To ale nepřispívalo k přátelským vztahům se sousedními zeměmi. Poté, co ruské jednotky začaly obsazovat kazašskou step severně od chanátu, dále vzrostlo nepřátelství mezi Chivským chanátem a Ruskem. Napětí eskalovalo, když ruští obchodníci, pronikající v první polovině 19. století do Chivy, byli chanátem všemožně diskriminováni a případně zajímáni do otroctví. V letech 1839 až 1840 proto došlo k válečnému tažení generála Perovského s oddílem cca 5000 mužů z Oremburgského sboru.

Rozložení měst na současné mapě

Díky tuhé zimě byla zahubena většina velbloudů i koní a tzv. Chivská kampaň tak hranic chanátu ani nedosáhla a zastavila se u řeky Emby. Aby zabránil dalšímu tažení, vydal v roce 1840 chán Allah Quli Bahadur nařízení o zákazu zajímaní Rusů a také zákazu jejich zabírání do otroctví. Situace se na několik let stabilizovala. Bohužel, díky touze carského impéria po nových územích začalo další expanzivní tažení na počátku 70. let 19. století. Padly Buchara i Kokand a posledním nezávislým územím v oblasti zůstala Chiva. Jen krátce, protože v roce 1873 začala vojenská operace nazvaná Pochod na Chivu.

Nikolaj Karazin – Kaufmannovy jednoty dobývají Amudarju

Velení bylo svěřeno generálu Kaufmannovi. Ten svou armádu rozdělil na tři proudy, z nichž jeden táhl od Taškentu, druhý od Oremburgu a třetí podél Uzboje (v současnosti neexistující řeka mezi Amudarjou a Kaspickým mořem). Po náročných akcích v obtížném terénu pouštní oblasti, bez vody, bez zásobování a bez orientačních bodů se podařilo nakonec porazit chánovo vojsko u Mangitu (dnes v Karakalpakstánu). Poté došlo ke spojení armád a vojska se vydala k hlavnímu městu. Po kanonádě byla dne 10. června 1873 dobyta Chiva a její chán M.R.Bahadur II. uprchl k jomudským Turkmenům.

Muhammad Rahim Bahadur II. (vl.1864–1910)

Ti byli rozprášeni generálem Golovačevem a chán byl donucen vrátit se 14. června na trůn. Vítěz nachystal jednostranně výhodnou smlouvu, kterou 12.8.1873 za Chivu chán podepsal. Vzdal se všech diplomatických nebo vojenských operací bez souhlasu Ruska, zrušil otroctví, otevřel chanát ruským obchodníkům a Amudarju ruským lodím. Přiznal Rusku právo zastupovat chanát vůči ostatním zemím a uzavírat zahraniční smlouvy jeho jménem. Souhlasil s reparacemi ve výši 2.2 milióny rublů splatných během následujících dvaceti let. Chanát přišel o své území na pravém břehu Amudarji ve prospěch Ruska a také i Buchary. Město Chiva začalo ztrácet na významu a obchodní aktivity se přesunuly do města Nový Urgenč. Chivský chanát od těch dob zůstal závislým územím.

Smlouva položila základ pro možnost svobodného podnikání pro ruské obchodníky. Ti pro korespondenci používali ruské známky a razítka s texty v azbuce. Je vysoce pravděpodobné, že roli prvních poštovních a telegrafních úřadů plnily ruské parníky na Amudarji (spojující města obchodníků s transkaspickou železnicí v Čardžou) a v Aralském moři. Bohužel žádné doklady z těch dob se nezachovaly.

Škuner Kirgiz Chivské parní společnosti na Aralském moři

Pravděpodobně od devadesátých let 19. století začaly vznikat stálé poštovní a telegrafní úřady. Byly jen tři. Dále v článku je popíšu podrobněji a doplním ukázkami velmi vzácných (až raritních) dokladů z kolekce pana Mramornova.

Dargan-Ata – dříve malá osada, která měla ještě ke konci padesátých let minulého století necelých 2000 obyvatel.

Vývoj populace dle sčítání lidu v SSSR

Dnes již malé příhraniční město, které leží podél současné železniční tratě Čardžev – Dašoguz. Nachází se v pouštní oblasti a je obyvatelné pouze díky závlahám Amudarji.

Převzato z webu mapy.cz

Místo bylo osídleno již ve středověku. Dávné časy připomínají ruiny starobylé pevnosti zhruba tři kilometry jižně.

Foto pevnosti – převzato z hronikatm.com

V dobách ruského protektorátu bylo přestupním místem cestujících, kteří připlouvali po Amudarji z města Čardžev a dále směřovali do Chivy. V současnosti ho naleznete v Lebapském vilájetu v Turkmenistánu. V roce 2003 bylo město přejmenováno na Birata. Ruský poštovní úřad byl otevřen v roce 1914 a používal kruhové razítko s textem „ДАРГАНЪ-АТА ХИB. ВЛАД.“ a s datumovkou. Známky i doklady jsou extrémně vzácné.

Dargan Ata – z kolekce p. Mramornova

Chiva – starobylé město s osídlením již před 2500 lety. Ve starověku bylo známé pod jménem Chejvak. Od roku 1598 se tehdy malé opevněné město stalo centrem Chivského chanátu. Začal rozvoj města a byly vybudovány mnohé významné stavby.

Vývoj populace dle sčítání lidu

Bohužel po ruské invazi a vzniku protektorátu došlo k postupnému chátrání města.

Převzato z webu mapy.cz

Například Ottův slovník naučný ve svém 12. dílu z roku 1897 uvádí: „… leží v úrodné krajině zavlažené průplavem Čirdželi. Jest to špinavé, bídné hnízdo, mající asi 1200 domků z hlíny; záp. část města jsou pole a zahrady. Město obehnáno jest nízkou, hliněnou zdí; ve středu na malém návrší jest citadela.

Dobová pohlednice

Má 30 mešit, z nichž nejpěknější jest mešita Polvan-Ata z cihel obsahující hroby svatých a chánů, jmenovitě patrona Chivy Polvána. Mimo to jest zde 22 medres a velký bázár. Průmysl obmezuje se na výrobu koberců a hedvábných a bavlněných látek. Obyvatelstvo páčí se od 6.000 do 20.000; skládá se hlavně z Uzbeků, Sartů a Peršanů. Obchodní ruch klesá a soustřeďuje se nyní více v Novém Urgendži“ Dnes se Chivě vrací její lesk a je to moderní město s 90 tisíci obyvateli a opravenými nádhernými památkami, především ve vnitřním městě, nazvaném Ičan Kala. V současnosti je Chiva okresním městem Chorezmského vilájetu v Uzbekistánu.

Ičan Kala – památka UNESCO

Datum otevření poštovního úřadu není známo, poštovní a telegrafní úřad byl otevřen v listopadu 1912. Používala se kruhová razítka s textem „ХИBА ХИBИН. ВЛАД.“ s datumovkou.

Poštovní doklady jsou extrémně vzácné. V době vydání Tchilinghirianovy monografie nebyl znám žádný exemplář.

Chiva – z kolekce p. Mramornova

Nový Urgenč – větší město a obchodní centrum v závlahové oblasti řeky Amudarji, založené v 17. století přesídlenými obyvateli „původního“ starobylého centra Chorezmu – města Kuňja-Urgenč. Krátký článek v ruštině i s obrázky najdete na webu advantour.com. Kuňja-Urgenč byl opuštěn v následku snížené hladiny vody díky změnám v korytě Amudarji. Počet obyvatel se v Urgenči za posledních 100 let zdesateronásobil.

Vývoj populace dle sčítání lidu v SSSR

Město Nový Urgenč bylo v roce 1929 přejmenován na Urgenč. V současnosti je správním centrem Chorezmského vilájetu v Uzbekistánu.

Převzato z webu mapy.cz

Ruský poštovní úřad byl otevřen v roce 1902 a používal kruhová razítka s textem „НОВЫЙ УРГЕНЧ ХИBИНСКОГО ХАНСТВА“ nebo později „НОВЫЙ УРГЕНЧ ХИB. ВЛАД.“ s datumovkou. Známky jsou dosti vzácné.

Ruské známky s nominály 25k, 70k a 5R.
Použity v roce 1915 – razítka typu 2A

Na ukázce je také známka 5 Rublů, která má perforační otvor. Známky s vysokou nominální hodnotou byly používány pro zasílání peněz nebo balíků lidmi pracujícími daleko od svého domova. Aby se zabránilo opakovanému použití drahých známek, byly opatřeny perforací. Poštovní doklady z Nového Urgenče jsou velmi vzácné.

Nový Urgenč (1) – z kolekce p. Mramornova

Nový Urgenč (2) – z kolekce p. Mramornova

Byť byla historie posledních let Chivského chanátu pohnutá, má pro mne kouzlo zašlých časů, kdy obě velké řeky dotekly do Aralského moře a dávaly život v pouštních oblastech. Dnes je Aralské jezero skoro celé vyschlé, pouze malá severní část chráněná přehradou Kok-Aral se pomalu napouští. Velká jižní část je ztracena a s ní i lidé, kteří dnes hlavně v oblasti republiky Karakalpakstán přežívají.

Propagační aršík vydaný roku 1996 několika zeměmi střední Asie
pro podporu fondu IFAS. Lidé nakonec „vyhráli“…

Zdroje

[1] S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad (1958)

sbírka pana Mramornova, Wikipedie, encyklopedia Britannica, Ottův slovník naučný, The British Journal of Russian Philately, Google mapy, Tripadvisor, fotoarchív autora, článek na webu 100+1, článek na lideazeme.reflex.cz a další …

Viac informácií o zbieraní známkových území Ruska nájdete na stránke Sekcia známkových zemí Ruska pri SČF.