Rôzne:
Maurice Burrus - jeho svetové unikáty a zbierka Afganistanu 19. storočia (čes.)

Článok venovaný jednému z najväčších svetových zberateľov poštových známok a jeho zbierke Afganistanu 19. storočia.

Švýcar Maurice Burrus býval se svojí sbírkou známek označován jako světový filatelista číslo 3 a světový filatelistický král v letech 1943 – 1959.

Jako nezpochybnitelná světová jednička bude asi navždy zapsaný a nepřekonaný hrabě Philipp la Renotiere von Ferrari, filatelistická dvojka bývá uváděn Artur Hind (v letech 1922 – 1934 majitel slavného unikátu jednocentové Britské Guyany) a třetí místo je připisováno právě Maurici Burrusovi.

Maurice Burrus	Jeho sídlo v Sainte Croix-aux-Mines.

Maurice Burrus se narodil 8.4.1882 v Dambachu v podnikatelské, dobře situované rodině. Už od dětství propadl kouzlu poštovní známky a protože díky silnému finančnímu zázemí se nemusel příliš ohlížet na ceny známek, měl už v mládí velmi kvalitní a rozsáhlou sbírku.

Současně se projevoval jako velmi schopný a dravý podnikatel, takže za svého života mnohonásobně rozšířil rodinné jmění a vysloužil si kromě filatelistického krále ještě titul „ cigaretový a tabákový král“.

Protože se budeme zabývat pouze Burrusovými filatelistickými aktivitami, pomineme jeho podnikatelský život, který by jistě sám o sobě vydal na velmi obsáhlý a zajímavý článek, řekneme si něco o jeho filatelistickém životě a slavné sbírce známek.

Jeho vstup do absolutní sběratelské světové elity se dá datovat rokem 1922, kdy se účastnil dražby světového unikátu č.1 – Britské Guyany z r. 1856, která pocházela ze slavné Ferrariho sbírky. Tehdy šel až na částku 290.000 tehdejších franků. Známku nevydražil, získal ji za 300.000 franků Američan Artur Hind, ale aukce byla takovou událostí, že jméno Maurice Burruse vstoupilo do všeobecného filatelistického povědomí. Článků o této dražbě byly napsány stovky, možná tisíce…

Nyní něco k jeho sbírce. Jedna z nejznámějších známek, kterou vlastnil, je Havajská dvoucentovka, zvaná misionářská. Těchto známek je známo asi 8 použitých, ale Maurice Burrus vlastnil jedinou nepoužitou známku - tedy unikát. Ohledně této známky se vedou pověsti, že jeden sběratel koncem 19. století tolik toužil po této známce, že zavraždil svého přítele a ukradl mu pouze tuhle jedinou známku. Tato zpráva byla při pozdějším prodeji nepoužité dvoucentovky dementována jako nepravdivá.

Dvoucentová Havajská „misionářská“ známka – unikát.

Další velmi známý unikát je obálka se dvěma Mauritii – červeným i modrým. Tuto obálku získal Maurice Burrus v aukci v roce 1934 u H. R. Harmer v Londýně za tehdejších 5.000 anglických liber. Pro zajímavost: obálka byla v roce 1993 vydražena u Davida Feldmana ve Švýcarsku za 4 miliony USD. Tady si jen můžeme ukázat nesmírné finanční zhodnocení této filatelistické rarity.

Tolik k Burrusovým největším filatelistickým raritám, nyní si řekneme něco o jeho sbírce Afghánistánu 19. století.

Známky starého Afghánistánu (do roku 1890 Království Kábul) byly začátkem 20. století mezi sběrateli velmi populární. Populární a hlavně velmi těžko dostupné. Afghánistán byla zcela uzavřená země, do níž bez svolení panovníka nesměl žádný cizinec. Navíc při druhé Britsko-Afghánské válce v letech 1879-80 byla zničena v Kábulu tiskárna, personál pravděpodobně povražděný, nezachovaly se žádné tiskové desky, dokumenty, prostě vůbec nic. Takže pro sběratele a znalce doslova detektivní práce zmapovat počátky filatelie v Afghánistánu. A všechno záhadné, tajemné a nedostupné Maurice Burrus miloval, proto se začal touto zemí více zabývat a za svůj život shromáždil jednu z největších sbírek tohoto státu.

Bylo v ní velké množství nejen známek, ale i celistvostí a celých tiskových archů. Po jeho smrti získali část této sbírky v aukcích přední sběratelé Afghánistánu jako byli například britský sběratel major Adrian E. Hopkins a Horst Dietrich z Německa.

Tyto materiály se poté objevily ve větší míře na aukci Christie's Robson Lowe 19.5.1988, kdy se dražila sbírka již zmiňovaného majora Hopkinse.

Uvedeme si několik ukázek z této aukce:

Obálka se známkou 1 shahi vydražená za 5.063 CHF.

Pět svislých 6 pásek ručně ražených známek na papírech rozdílných barev (růžová, žlutá, modrá, červená a zelená) z období 1884-1890, v době, kdy v Afghánistánu nebyla žádná tiskárna.	Vzácné tzv. „Tabletové“ vydání.

Celý tiskový arch tzv. „Tygřích hlav“ – vydání z roku 1878 s podpisem Maurice Burruse na druhé straně – viz obrázek. Poznámka: tento tiskový arch můžete nyní spatřit v exponátu Jaromíra Petříka: „Afghánistán 1871-1900“.

Na uvedených ukázkách si můžeme udělat pouze částečnou představu o sbírce Afghánistánu Maurice Burruse, ale je vidět, že shromáždil skutečně hodnotné materiály.

Závěr filatelistické kariéry tohoto velkého světového sběratele byl velmi smutný. Tento světem protřelý podnikatel a obchodník, který se setkával s bankéři, burziány a spekulanty všeho druhu totiž naletěl podvodníkovi!!!

V roce 1959, když už byl starý a trpěl různými nemocemi se zřejmě rozhodl, že udělá poslední velký obchod svého života a svojí sbírku výhodně prodá.

K tomu si z naprosto nepochopitelných důvodů vybral firmu SHANAHAN, která tehdy byla proslulá bombastickou reklamou, pořádáním nákladných večírků a sliby o obrovském zúročení filatelistických sbírek…

Už jen tyto údaje měly být pro takto zkušeného obchodníka vážným varováním. Vždyť přece obrovská reklama a večírky něco stojí a ještě k tomu slibované neskutečné výnosy získané prodejem filatelistických sbírek. Tady mělo být jasné i méně protřelému podnikateli, že něco nehraje, že tyto náklady přece musí někdo zaplatit. A také zaplatil - bohužel klienti firmy SHANAHAN. Ale poněkud předbíháme…

Maurice Burrus se při prodeji svojí sbírky dal přesvědčit jeho nepředstavitelně výřečným majitelem Paulem Singerem. Paul Singer dal samozřejmě patřičnou reklamu i této události, největší v jeho pochybné kariéře. Když přijel z jednání s Maurice Burrusem a přivezl jeho sbírku, dával rozhovory novinářům a patřičně se prezentoval v tisku. Ale už tehdy byla jeho firma před bankrotem, který následoval velice rychle po tomto „obchodu“.

Paul Singer s manželkou.

Paul Singer byl zatčen pro podvody a ještě ke všemu jeho společník ukradl část sbírky a zmizel neznámo kam. Paul Singer byl odsouzen ke 14 letům vězení, škoda totiž odpovídala tehdejším 22 milionům Kč, což v současné době by mohlo být více než 250 milionům Kč.

Maurice Burrus tento „obchod“ odnesl ještě více. Podvod jej totiž zasáhl při jeho podlomeném zdraví tak, že ještě v roce 1959 zemřel.

O tom, jak významným sběratelem byl pro světovou filatelii, dokládá známka Liechtensteinska vydaná v roce 1968 v emisi pod názvem „Pionýři filatelie“společně s Rowlandem Hillem a hrabětem Ferrarim. Toto ocenění snad nepotřebuje dalšího komentáře…