Tematická filatelia:
Predaj vo filatelii (čes.)

Ďalší inšpiratívny článok venovaný Obchodu vo filatelii ako voľné pokračovanie článkov Chutná a voňavá filatelia.

Tento článek je volným pokračováním článků o „Pekařství ve filatelii“ (Sladká filatelia), ve kterých jsme již napekli a nazdobili chutné čerstvé výrobky. Nyní je pojďme prodat, nebo z pohledu zákazníka nakoupit. Prodej a prodejny prošly pestrým vývojem, jehož odraz můžeme nalézt také ve filatelii.

Družstevní prodejny u nás

Tradice českých družstev se odvíjí od roku 1847, kdy byl v Praze založen "Pražský potravní a spořitelní spolek". Členové, převážně dělníci a řemeslníci si v družstvu ukládali svoje úspory a za tento kapitál nakupovali zboží běžné potřeby. Hlavním motivem vzniku prvních konsumních spolků, tedy spotřebních družstev byla obrana proti lichvě obchodníků a překupníků. V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřebních družstev, v roce 1898 již 172.

Po vzniku samostatného Československého státu v roce 1918 počet družstev ještě stoupal.

Rozšiřování sítě prodejen spotřebních družstev si postupně vyžádalo stanovení působnosti jednotlivých družstev. Slučováním desítek malých lokálních spotřebních družstev do větších celků byla vytvářena obvodní a oblastní družstva. Vznikla silná centra spotřebních družstev například v Brně, Liberci, Plzni, Praze, Prostějově, Ostravě a jinde.

Počátkem 30. let 20. století bylo v Československu 1 474 spotřebních družstev, která měla 910 705 členů a 4 952 prodejen. Druhá světová válka a okupace republiky znamenaly tvrdý zásah do družstevního dění. Družstva byla podřízena potřebám nacistického válečného hospodářství. Po válce se pustili členové družstev do obnovy zničeného národního hospodářství.

Tvrdou ránou však byl únor 1948, který znamenal konec demokratického vývoje.

Následný vývoj v 50. letech přinesl všeobecně hrubé porušování zákonnosti a deformace, které hluboce zasáhly do činnosti družstev. Reorganizace podle scénáře vypracovaného na ÚV KSČ v roce 1952 směřovala k přeměně družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem direktivně ukládaných úkolů. Družstva byla systematicky zbavována podnikatelské aktivity a účelově zneužívána.

JEDNOTA – lidové spotřební družstvo	„Podnik 50 výročí KSČ“

Do poválečného rozvoje spotřebních družstev zasáhla v letech 1949 – 1950 socializace obchodu a v roce 1950 rozhodnutí orgánů KSČ přizpůsobit organizaci spotřebních družstev politickému uspořádání státu. V každém okrese vzniklo v spotřební družstvo s názvem Jednota. V rámci nařízené reorganizace v roce 1952 bylo spotřební družstevnictví donuceno předat ve městech prakticky všechny své prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Takto bylo "delimitováno" 15 683 městských prosperujících prodejen. Od státního obchodu převzala družstva 5 920 většinou nerentabilních venkovských prodejen. Spotřební družstevnictví se stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. Podstatně se změnil i počet a struktura maloobchodních provozoven. Do působnosti spotřebních družstev patřila i potravinářská výroba, hlavně pekárny a masné výrobny.

Značně destruktivní zásah do činnosti spotřebního družstevnictví znamenalo v roce 1958 předání velkoobchodní sítě do státního sektoru. Přes nesouhlas a odpor družstevníků muselo být předáno do Spojeného velkoobchodu 48 družstevních velkoobchodních podniků se 199 oblastními závody, které měly 647 000 m2 hrubé skladovací plochy.

Začátkem roku 1952 se podílela potravinářská výroba spotřebních družstev na celostátní pekařské výrobě 53%, na cukrářské výrobě 37%, na řeznicko-uzenářské výrobě 35%. Po předání těchto výroben státnímu sektoru začaly Jednoty znovu rozvíjet výrobní činnost. I tato nová" výroba byla však delimitována - pekařská výroba do státního sektoru k 30.6. 1960, cukrářské a sodovkárenské výrobny komunálním podnikům k 31.12. 1960.

Deformace spotřebního družstevnictví, ke kterým došlo v několika etapách v letech 1952 - 1960, pramenily z teorie o družstevním vlastnictví a podnikání jako o nižší formě socialistického vlastnictví. Teprve v období let 1964-1969, v rámci uplatňování nových zásad plánovitého řízení, dochází ke snahám o renesanci charakteru a činnosti spotřebních družstev. Spotřební družstva dostala opět možnost zřizovat ve městech svoje prodejny a restaurace a začala soutěžit se státním obchodem. Prosazovala při tom koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb, rozsáhlé přestavby a modernizace sítě prodejen, budování nákupních středisek a postupně i obchodních domů. Ve svépomocných akcích při modernizaci obchodní sítě odpracovali členové družstev několik miliónů brigádnických hodin, čímž přispěli ke snižování nákladů na investice, úpravy a opravy.

	Otisk s odstraněným slovem „lidové“

Rok 1968 přinesl určité změny v politice KSČ a dával perspektivu nového řešení, k jeho naplnění však nedošlo. Rostla zadluženost spotřebních družstev a byla omezována jejich vlastní podnikatelská činnost. Samostatnost družstev byla stále oklešťována. Listopad 1989 uzavřel tuto smutnou kapitolu dějin spotřebního družstevnictví. V následujícím období v rámci politických a hospodářských změn společnosti provedla spotřební družstva očistu od deformací z předcházejícího období a zajistila si návrat k mezinárodním družstevním standardům a principům. Transformace ekonomiky postavila i družstevnictví před proces transformace.

Zákon o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech nařizoval transformaci družstev, proto v roce 1992 došlo ke změně názvu mnoha družstev na Družstvo Jednota, Jednota apod.

Od roku 2007 družstva Konzum a Jednota vystupují pod jednotným názvem COOP, který používají družstva po celé Evropě. Ve světě je to obvyklé jméno pro družstevní prodejny podle anglického slova Cooperative pro družstvo nebo spolupracující společenstvo.

COOP - francouzský otisk z r. 1961	COOP již od r. 1895 – belgická známka, 1970

Formy prodeje

Pultový prodej je označení formy maloobchodního prodeje zboží, kde zákazník v prodejně stojí před pultem a prodavač jej obsluhuje za pultem. Prodávané zboží prodavač pokládá na pult před zákazníka. Obchod je dokončen zaplacením zboží, platba je prováděna opět přes pult.

Pultový prodej na dopisnici z r. 1952

Z totalitních dob se nám dochoval dnes již velmi málo používaný termín podpultové zboží. Jednalo se o to, že v dobách tzv. reálného socialismu v mnoha sortimentech běžného spotřebního zboží nebyl zboží vždy dostatek, což pak vedlo k tomu, že prodavači takovéto nedostatkové zboží schovávali pro své kamarády, známé, příbuzné, nadřízené či jiné privilegované spoluobčany obrazně řečeno "pod pultem", mimo dohled ostatních neprivilegovaných zákazníků. Vzpomenete si, kdy naposledy jste spojení „podpultové zboží“ použili?

Protikladem pultového prodeje je samoobslužný prodej, kde není žádný pult a zákazník sám sebe obsluhuje. První československou samoobsluhou byla údajně v Praze v Husitské ulici na Žižkově, otevřená 1. června 1955. V Brně byla první samoobsluha potravin, na rohu Koliště a Křenové, otevřena v roce 1955. Hromadně byly samoobsluhy u nás zaváděny po roce 1958.

Samoobsluha v Taškentu na sovětské obálce

Formu stánkového prodeje reprezentují například pravidelné trhy nebo mimořádné akce u příležitosti významné akce např. kulturní nebo sportovní.

Trhy v Grausu a Erfurtu - příležitostná razítka

Největší prodejny jsou dnes velmi rozšířené velkoprodejny, které mají podobu super- nebo hypermarketu, jsou umísťovány ve velkých nákupních střediscích a obchodních domech.

Reprezentant velkoprodejního řetězce

Není pochyb o tom, že prodej a prodejny opravdu prošly zajímavým vývojem. Zejména v poslední době je zákazník zahrnován nejrůznějšími slevovými akcemi a dodavatel se nestačí divit nad nákupními podmínkami.

Úspěšné prodávání a příjemné nakupování přeje autor.